Třebětínský permoník
Třebas bylo, třebas nebylo,
nad Střebětínem se prý kdysi dávno přihodilo.
Nebeští služebníčci na obloze,
ráno co ráno před rozbřeskem,
objížděli hvězdy na Velkém voze.
Jejich moc jim brali,
zhašáky je zhasínali.
*
Ranní červánky vzešly,
zlá to předzvěst moldánků,
v rudém závoji Jitřenku nesly.
Kdo zhasí plamínek poslední,
než zcela se rozední?
*
Jako včera i předvčírem losují,
služebníčci o přízeň jediné
den co den bojují.
Kdo jejich víček dotkne se,
k dennímu spánku ji ponese?
*
Sedm kamínků v míšku koženém,
a jeden s jménem jejím,
oči v žáru plamenném.
Ten na oji sedící zas špatný kámen vytáhl,
že šťastlivce uhodí, ruku natáhl.
*
Na zteč zhašáky vzali,
třesk a plesk,
jak zběsilí se prali.
Kdo měl, ojem neřídil,
šťouchat, bodat se neštítil.
*
Vráží do červánků vůz,
zášleh, blesk a jas,
z oje hrot a nůž.
Rudé krůpěje na zem kanou,
na věky rudou se stanou.
*
Nezbedníček - jeden z nich,
hračky plačky bývají,
vypadl , že měl hřích.
do země se zarazil
navždy růst si zastavil.
*
O horníky se budeš starat,
tak znělo nařízení shora,
když v štolách budou fárat.
Než se ruda vytěží,
bude důl dvou otěží.
*
Na palci kahanec s olejem,
kámen ti bude přikrývkou,
k pokladům úder kylofem.
Umouněný jak z pekla kameník
jméno ti dají Permoník.
*
Pod Střebětínem se už netěží,
třebas bylo, třebas nebylo,
v dole najdeme ho jen stěží.
Co s Permoníkem se přihodilo,
v hlavě už nikomu neleží.
………………………………………
kylof –havířské kladívko
zteč – útok
moldánky - natahovat slzičky a brečet