Jevíčko /Názor čtenářky/ - Jak se žije nedaleko několika bioplynových stanic na Jevíčsku
Jevíčko /Názor čtenářky/ - Jak se žije nedaleko několika bioplynových stanic na Jevíčsku
Žijeme rychle. Nezbývá čas a ani není chuť se zapojovat do veřejného dění. A přitom se kolem nás dějí věci zásadního významu bohužel ne ty, které by náš život a život našich potomků vylepšovaly. Oblast Boskovické brázdy je hezká na pohled a cenná úrodnou půdou. Hezká přesto, i když síť polních cest dávno vymizela spolu s remízky, stejný úděl potkal i stromy u silnic. Různorodost krajiny se vytrácí, vytrácí se i osobní železniční doprava, ale zase radujme se, přibývá doprava automobilová i množství lidí trpících na různé alergie a jiné zdravotní újmy. Alespoň něco je na vzestupu. Roste i potravinová závislost na dovozu. Česká republika je soběstačná asi ze šedesáti procent. Evropská unie, vlastně i naše vláda, tuto nesoběstačnost podporuje nepřímo podporou zelené energie. Za fotovoltaickým boomem následuje boom bioplynových stanic. Jejich zřizovatelům poskytuje dotace na jejich pořízení a ještě jim garantuje výkup elektřiny osm korun za kWh. Podnikat v této oblasti je tedy velmi zajímavé. Nejčastějším argumentem pro zřizování bioplynek je jejich nulová zátěž atmosféry oxidem uhličitým co si rostlina vezme z atmosféry pro svůj růst, to se zase vrátí při spálení bioplynu. Většině lidí toto tvrzení stačí. Spotřeba fosilních paliv na produkci biomasy, její dovoz k bioplynkám či dovoz potravin prakticky z celého světa - těch, které naše zemědělství dokáže vyprodukovat samo, už zmiňováno nebývá. Podle některých zdrojů bioplynové stanice mají nulovou bilanci rovněž spotřebují fosilní paliva na výrobu biomasy a její přesuny a vyprodukují stejné množství zelené energie. Devastace půdy, jakási její „vybydlenost“ častým opakovaným setím kukuřice, jakožto hlavního „krmiva“ pro bioplynové stanice, trápí asi jen bezmocné agronomy a lidi, kteří oceňují různorodost krajiny. Rok 2010 bylrokem podpory biodiverzity. Jak úsměvné! Kukuřice, obilí popř. tráva jsou při sklizni štěpkovány, poté se za anaerobních podmínek rozkládají za tvorby methanu, ten se spálí a vyrobí se tak teplo i elektřina. A na pole se nevrátí žádný humus ve formě hnoje či slámy. A absence humusu činí z půdy neúrodnou mrtvou masu, jen hnojiva vyráběná za použití fosilních paliv tuto skutečnost zmírňují. Bioplynky musí řešit jen tekutý odpad, ten musí z bioplynek odvážet nebo odstředit a likvidovat odpadní vodu. Pěstování kukuřice ve velkém snad vyhovuje jen divočákům a povodním. My, občané Jevíčka, můžeme bioplynky i srovnávat. Máme v blízkosti tři (Chornice, HD Jevíčko, Velké Opatovice ). Jejich vzájemná vzdálenost nepřesahuje deset kilometrů, a to se ještě uvažuje o čtvrté, ta by měla být přímo na území města (areál Woodexu). Kukuřice i obilí v okolí města i přilehlých obcích nestačí, dováží se zdaleka, třeba i z Olešnice, vlastně bůhví odkud. A bude to ještě horší, jedna ze zmiňovaných bioplynek ještě není uvedena do provozu a ta největší z nich se ještě rozšířila. Silnice to zatím ještě pobíraly, o kukuřičné štěpky na ulicích nikdo nezakopne, však to stejně pracovníci města uklízejí. Otřásání domů při průjezdech nákladních aut vadí jen těm, co bydlí u silnic. Na devastaci půdy či biologický dopad na přírodu už asi nemyslí nikdo. Jen ty výrobky českých farmářů začínáme postrádat. Kamiony obsluhující bioplynky nikdo nepočítá, ta největší, odhaduji, má na svědomí 3000 vozů ročně , a to před svým rozšířením. A ta čtvrtá, zamýšlená, jich bude mít „jen“ dva denně. Takže někdy jeden kamion za druhým a někdy bude klid… Hluk a zápach, který vnímají obyvatelé severní části města, může být tedy doplňován stejným ze strany východní, od Woodexu. Závěrem si dovoluji připomenout, že bioplynové stanice v původním záměru měly zpracovávat bioodpady. V budoucnosti lze očekávat, že každé bioplynce bude tato povinnost nařízena. Potravinová krize na sebe totiž nenechá dlouho čekat.
ZDEŇKA JIRÁSKOVÁ, Jevíčko