FRANTÍK VOJTĚCH úryvek z 36. příběhu
(Kurovice)
……….Ze strany okresních orgánů byla snaha rozšířit JZD po všech vesnicích se stoprocentním členstvím. Každý dům navštěvovaly agitační dvojice, rekrutující se z řad členů KSČ a Lidových milicí, které se snažily přesvědčit všechny občany o výhodách společného hospodaření v JZD. Jejich úsilí nebylo korunováno úspěchem. Lidé před nimi zavírali dveře, nechtěli je pustit do domu a celkově proti nim byla všeobecná averze. Záměrně potom chodili večer a otravovaly upracované rolníky. Nikdo nemohl vědět, kdy přijdou…Bylo to nechutné, podlé až směšné.
Nezapomenutelný byl pro mne a celou naši rodinu čtvrtek 21. srpna 1952 (další 21. srpen 1968 byl již a zůstal nezapomenutelným pro většinu národa). Kolem 8. hodiny ranní přijelo několik aut s příslušníky STB a SNB, kteří obstoupili náš grunt a oznámili provedení domovní prohlídky, při které nesmí nikdo z domu ani do domu. Poprvé v životě jsem byl svědkem provádění domovní prohlídky, jenž předčila všechny moje dětské představy………………………Mám stále před očima ten živý obraz, jak tatínka s pouty na rukou vedou do auta, aby se nám vrátil téměř po dvou letech!
Ještě ten večer pohotově zorganizovali komunisté veřejnou schůzi (určitě předem již připravenou) a využili trestu ve kterém se vesnice nacházela, kdy navíc v obecním rozhlase přenášeli průběh schůze, kde dnes zatčení hospodáři byli předváděni jako úhlavní nepřátelé, škůdci apod. – prostě řeči poplatné těmto letům socializace venkova. Závěr dne byl na schůzi korunován úspěchem soudruhů: všichni podepsali přihlášku do JZD A tím byla socializace v Kurovicích ukončena.
Zdroj: Miloslav Růžička, Zločin proti lidskosti, 2008.